Třebíč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Třebíč
charakter sídla:	město
obyvatel:	38 717 (2008)[1]
domů:	5837
PSČ:	674 01
součást obce:	Třebíč
okres:	Třebíč
historická země:	Morava
katastrální území:	Třebíč
katastrální výměra:	57,6 km²
zeměpisná šířka:	49° 13′ 12" s. š.
zeměpisná délka:	15° 52′ 48″ v. d.
nadmořská výška:	405 m
Zdroje k infoboxu a částem obce

město Třebíč základní územní samosprávné společenství občanů
znak vlajka
obyvatel:	38 717 (2008)[1]
historická země:	Morava
kraj:	Vysočina
Oficiální web městského úřadu: http://www.trebic.cz E-mailová adresa: info@trebic.cz
adresa městského úřadu:	Karlovo náměstí 55 674 01 Třebíč
starosta:	Ing. Ivo Uher
NUTS 5 (obec):	CZ0614 590266
obec s rozšířenou působností:	Třebíč
pověřená obec:	Třebíč
katastrální výměra:	57,6 km²
katastrální území:	10
základní sídelní jednotky:	32
Části obce (17)
Seznam místních částí Třebíče
Zdroje k infoboxu a částem obce

Třebíč ( Třebíč ˈtr̝̊ɛbiːtʃ IPA, rod ženský, ale původně mužský, německy Trebitsch^[2]) je město s rozšířenou působností, nacházející se na západě Moravy, v jihovýchodní části kraje Vysočina, a je po Jihlavě jeho druhým největším městem. Leží na řece Jihlavě 30 km jihovýchodně od krajského města Jihlavy a 56 km západně od bývalého zemského města Brna. Nadmořská výška města se pohybuje mezi 392 m n. m. (u Palečkova mlýna při řece Jihlavě) a 503 m n. m. (Strážná hora s Kaplí Povýšení sv. Kříže).

Třebíč má k roku 2008 38 717 obyvatel. Počátky města souvisí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101, na jehož místě se dnes nachází zámek. První písemná zmínka o městě, kterou je listina opata Martina, pak pochází z roku 1277.^[3] Městská práva obdrželo město od markraběte Karla roku 1335, díky tomu získalo i právo opevnit se hradbami a příkopy. V dobách svého největšího rozmachu byla Třebíč po Olomouci a Brně nejvýznamnějším střediskem na Moravě, statky zdejšího kláštera dosahovaly téměř až k Opavě.^[3] Počet obyvatel začal vzrůstat až po druhé světové válce spolu s výstavbou rodinných domů a následně velkých panelových sídlišť. Dnes je Třebíč důležitým centrem západní Moravy a okresu Třebíč.

Rozloha Třebíče činí 56 km² a město je členěno do 17 částí, z nichž se 10 nachází přímo ve městské zástavbě a zbylých 7 v blízkém okolí. V roce 2008 bylo zveřejněno usnesení rady města, že město Třebíč hodlá usilovat o dosažení titulu statutárního města.^[4]

Název města

Název města s největší pravděpodobností pochází z místního názvu les třebečský (Třebečský les) zmíněného v třebíčském opisu Kosmovy kroniky, sepsaném v třebíčském klášteře, (in silva trebecensis - v lese třebečském). Pojmenování Třebečský les pak může pocházet z vlastního jména Třebek, nebo ze slova třeby, což byly obětiště pohanským bohům.^[5]Název může také pocházet ze slova třebiti^[2], které má význam ničení lesa nebo též kácení lesa, z toho se usuzuje že na území města byly hluboké lesy, ale tato možnost je méně pravděpodobná.

Název se původně užíval v mužském rodě, ale v 19. století se po vzoru ta obec začala používat v ženském rodě - ta Třebíč^[6], viz Třebíč mužského nebo ženského rodu?.

Ve sbírkách Muzea Vysočiny v Třebíči (bývalé Západomoravské muzeum) jsou uchovávány doklady o osídlení třebíčska v dobách pravěku, poblíž Mohelna byla nalezena křišťálová čepel z období szeletien. Další nálezy z období 4. tisíciletí př. n. l. byly nalezeny ve Štěpánovicích. Mezi nimi byla i známá Štěpánovická Venuše, párová soška znázorňující pohlavní akt. Z doby bronzové byly nalezeny předměty jako bronzová dýka v řece Jihlavě (datována do 2. tisíciletí př. n. l.), později i latinská bronzová spona na tzv. Hradisku u Kramolína (datována do 5. stol. př. n. l.). Západomoravské muzeum má ve sbírkách i několik mečů ze středověku.^[7]

V místě založení města Třebíče prozatím není mnoho důkazů o starším osídlení. Pouze na Karlově náměstí a v části Stařečky byly nalezeny pozůstatky základů domů, ty by mohly být starší než samotné město a možná i starší než třebíčský klášter. Podle kroniky Eliáše Střelky Náchodského se na místě kláštera mohl nacházet hrad Dřevín, či Dřevíč^[8], tato možnost však byla již téměř vyvrácena. Více pravděpodobné je, že se zde nacházel opevněný dvorec, který mohl patřit jistému Třebkovi. Jeho jméno by mohlo být spojeno s místním názvem Třebečský les. Tento opevněný dvorec by se snad mohl nacházet na pahorku v centru města jménem Horka.^[9] Tato informace prozatím nemohla být potvrzena, protože velká část pahorku byla odstřelena při stavbě silničního průtahu v 80. letech 20. století.

Listina z roku 1335, kterou markrabě Karel povyšuje Třebíč na město.

Podrobnější informace naleznete v článcích Třebíč ve středověku a Bitva o Třebíč.

První zmínky o Třebíči sahají až do roku 1101, kdy zde moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založila benediktinský klášter. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený roku 1106. Asi v polovině 13. století byla přistavěna nová klášterní budova a bazilika svatého Prokopa.

Nejstarší listina, kde je Třebíč již zmiňována jako město je z roku 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se městským právem byla městu udělena roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město velmi poničeno a na několik let přestalo dokonce existovat.

Podrobnější informace naleznete v článcích Třebíč v 16. a 17. století a Třebíč v 18. století.

Od roku 1492, kdy se počítá novověk město mnohokrát vyhořelo a až na některé domy se nezachovala jeho renesanční podoba. Třebíč se stala majetkem Pernštejnů a v roce 1525 zanikl vyhnáním řeholníků i klášter. Později, v roce 1527, se město stalo majetkem Buriana Osovského z Doubravice. Rod Osovských z Doubravice byl obecně významným v historii města a zasloužil se o jeho rozvoj. Po získání práva pečetního v roce 1582 se město stalo majetkem Valdštejnů. V druhé polovině 17. století se fara sv. Martina dočkala povýšení na děkanství. Tato událost velmi výrazně ovlivnila rekatolizaci. V letech 1765 až 1769 město, stejně jako celá Morava, trpělo hladomorem.

Podrobnější informace naleznete v článku Třebíč v 19. století.

Železniční stanice Třebíč-Starč, která v roce 1871 spojila Třebíč se světem železnicí, okolo roku 1906

V letech 1821 a 1822 město poničily velké požáry; první byly odplatou za protirobotní vzpoury, po okolních vesnicích byly rozdávány paličské listy s hrozbami, které byly od května do července roku 1821 plněny, shořelo mnoho domů v Židech, v Týně a na Jejkově. Druhý požár vznikl v domě U zlatého lva a shořelo 290 domů, kostel a kostelní věž, škoda byla odhadnuta na milion zlatých. O deset let později, v roce 1832, začala řádit i v Třebíči cholera. Mezitím se v roce 1830 městem prohnala jedna z větších povodní, voda zaplavila celé Karlovo náměstí. Po roce 1850 byla ve městě postupně založena spořitelna (1863), Národní dům a gymnázium (obojí 1871). Roku 1885 bylo postaveno i sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí, o rok později bylo město připojeno k železnici. Ke konci 19. století vznikly také dnes významné podniky ZON (zal. roku 1879) a BOPO (dříve Karl Budischowski, dnes již neexistuje).^[10]

Podrobnější informace naleznete v článku Třebíč ve 20. století.

Město Třebíč při povodních v roce 2006

Na počátku 20. století byla v Třebíči doktorem Jaroslavem Bakešem založena nemocnice. V třicátých letech byly zakoupeny koželužské závody Budischowski firmou Tomáše Bati, který začal v Borovině stavět dělnické kolonie a vytvořil tak velkou část dnešní místní části Borovina.^[11] Ve dvacátých a třicátých letech, kdy byl starostou města významný vlastenec Josef Vaněk, zažívalo město velký rozmach. V roce 1935 probíhaly velkolepé oslavy Třebíč 600 let městem na které byly pozvány i významné osobnosti z celé Československé republiky.^[12] Za druhé světové války prožívá město menší útlum, jelikož jsou v koncentračních táborech zavražděni třebíčští Židé, kteří se podíleli na hospodářském růstu. V Třebíči také sídlí německá posádka. Po válce v Třebíči roste síla komunistů, zvláště kvůli vysokému počtu dělníků a kvůli některým komunistům, kteří z Třebíče pocházeli. Po Únoru 1948 jsou zestátněny velké třebíčské společnosti a město zažívá útlum. V 70. letech se začínají budovat nová sídliště, školy a další zařízení. Důvodem je stavba jaderné elektrárny Dukovany. Na přelomu 80. a 90. let je také, kvůli rozvoji Třebíče, plánováno zavedení trolejbusů v Třebíči, které nikdy nebylo realizováno. Roku 1985 se městem prohnala další z velkých povodní, později se povodně vrátily ještě v letech 2005 a 2006.

V současnosti Třebíč zažívá velký rozvoj. 3. července 2003 se židovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu UNESCO.^[13] Tento krok podpořil turismus v Třebíči a zároveň přinesl více pracovních míst, zvláště v sektoru služeb.

V poslední době je Třebíč místem čilého stavebního ruchu, jsou zde otevírány nové obchody (byl zde mj. otevřen první supermarket Spar v České republice^[14]) a rozvíjí podnikání. Plánuje se elektrifikace železniční tratě č. 240 vedoucí přes Třebíč a výstavba velkého městského okruhu.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam místních částí Třebíče.

Mapka místních částí Třebíče

Třebíč má rozlohu 56 km2 a dělí se na 17 částí, z nichž 10 tvoří městskou zástavbu a zbylých 7 je v blízkém okolí. Podle sčítání lidu v roce 2001 se v Třebíči nacházelo 4 895 domů a žilo zde 39 021 obyvatel, podle posledních součtů z roku 2008 zde žije 38 717 obyvatel.

Nejrozsáhlejší městskou částí jsou Slavice; nejmenší Zámostí. Nejlidnatější jsou Nové Dvory a nejméně obyvatel má Řípov.

Po roce 1989 se několik místních částí osamostatnilo. Postupně to byly Krahulov (24. listopadu 1990^[15]), dále, s platností od 1. ledna 1993, Kožichovice a Okřešice ^[16]. Poslední odpojenou částí byla Střítež, ta se osamostatnila 1. ledna 1995.^[17]